Aškenazy Ludvík

narozen: 1921, Český Těšín zemřel: 1986, Bolzano (Itálie)

novinář, básník, prozaik, dramatik, rozhlasový reportér, autor moderních pohádek
Místa působení
Kazachstán, Praha, Německo, Itálie


Pocházel z česko-židovské rodiny. Středoškolská studia absolvoval ve východopolské Stanislavi (mat. 1939), studoval slovanskou filologii a obecné dějiny na univerzitě ve Lvově, po vypuknutí 2. světové války byl evakuován do Kazachstánu. Tam působil jako středoškolský učitel do doby, kdy vstoupil do čs. armády v SSSR a zúčastnil se s ní bojů o Sokolovo. Během války obdržel za statečnost několik sovětských a československých vyznamenání. 1945 se seznámil a později oženil s dcerou spisovatele Heinricha Manna. Po válce byl zaměstnán v Čs. rozhlase jako reportér a politický komentátor ze zahraničí. Tato činnost ovlivnila i jeho literární tvorbu, v níž mají významné místo reportáže ze světa a rozhlasové hry. Publikoval v Literárních novinách, Kulturní tvorbě, Hostu do domu, Divadle aj. Od konce 50. let byl spisovatelem z povolání. 1968 emigroval do Německa; tam vydal na dvacet knih, v nichž se většinou vracel ke své starší tvorbě pro děti. Jeho tvorba se pohybuje na pomezí několika žánrů, tvůrčích přístupů a postojů (publicistika a beletrie, poezie a próza, lyrika a epika, tvorba pro děti a pro dospělé, rozhlasová a divadelní dramatika). Pro počátek jeho literární práce jsou charakteristické především reportáže (Německé jaro, 1950, Všude jsem potkal lidi, 1955). Od druhé pol. 50. let - v dotyku s programem "poezie všedního dne" generace Května - propojoval reportážnost a dokumentárnost s přístupem lyrickým a každodennost s fantazií, jež byla blízká obrazotvorností dětí (Dětské etudy, 1955, Ukradený Měsíc, 1956, Indiánské léto, 1956, Milenci z bedny, 1959). Tato orientace se projevila i v Aškenazyho filmové scenáristice (Tam na konečné, 1957). Lyrismus a "dětský" pohled na svět kontrastoval v řadě jeho textů s obrazy krutosti a antihumánního cynismu, spjatými nezřídka s dobou válečnou a osudy Židů v době platnosti norimberských zákonů (Černá bedýnka, kniha básnických textů k fotografiím různých fotografů 20. století, 1960, Vajíčko, 1963). Paměť své generace, hlavně prožitky z války, zpracovával i v rozhlasových a divadelních hrách a filmových scenářích. V tvorbě pro děti vynikl Aškenazy moderními pohádkami (Putování za švestkovou vůní aneb Pitrýsek neboli Strastiplné osudy pravého trpaslíka, 1959, Praštěné pohádky, 1965, Pohádka na klíč, 1967, aj.).